Celkem: 4,098.48 km
Na uhlících ohně se ohřívá voda, v níž je ponořená rýže. Takhle by mohl začínat zápisek z mého deníku jakýkoliv jiný den. Je ale čtyřiadvacátého prosince. Naše rodiny sedí u štědrovečerní večeře, rozbalují si dárky a smějí se u nesmrtelných scén z Pelíšků. Nám bramborový salát nahrazuje rýže, kapra makrela z plechovky a vše si vylepšujeme chili omáčkou a dalším kořením. Myslíme nejen na ty, se kterými jsme zvyklí Vánoce trávit rok co rok, ale taky na svého parťáka, který zůstal na Vánoce sám. Daník je pro nás hrdina a těžko říct, jak bychom se v jeho situaci cítili my. Přidali jsme ale do kroku a nemůžeme se dočkat, až budeme opět pokračovat ve třech.
Na konci etapy, kde očekáváme signál a obchod se zásobami na další část cesty, nás čeká jen pár domků. V jedné z farem vykupujeme posledních pár balíčků čínských nudlí a sušenek. Nic víc tu není k sehnání. Bereme co je k dispozici. "Neměla byste nějaká vajíčka? Třebaže osm nebo deset.." ptáme se majitelky malého obchůdku, okolo kterého pobíhají slepice, krocani a jeden vepřík. "Podívám se, kolik slípka snesla.." odvětila milá paní a za okamžik se vrátila s šesti vajíčky. U večere tak doplňujeme i nezbytné bílkoviny.
Každý den teď míjíme fascinující araukárie a já se tak v vracím do svých dětských let, kdy jsem hltal filmy a knížky z období jury a křídy, v nichž se po naší planetě proháněli dinosauři. Blahočet chilský, jak se tento typický strom nazývá česky, se za posledních 150 000 000 let příliš nezměnil. Spoustu z těchto dlouhověkých stromů tu pamatuje doby před objevením Ameriky Evropany a my se v našich představách právě do tohoto období dostáváme. Od reality nás kromě času příliš nedělí. Tady v horách se za ty stovky let moc nezměnilo. Původní obyvatelé na koních nahání dobytek v údolích sevřených strmými štíty hor.
Jednoduchost, jakou ve svých životech mají původní obyvatelé Araukánie zvaní Pehuenche, je inspirující. Vlastně po ničem víc netoužím, než najít právě takový klid. Mám sice lehoučký batoh, který mi umožňuje taková místa poznat. Žít však takhle jednoduchý život pořád zůstává mým nesplněným snem.
Přeji všem do roku 2025 radost ze života a odvahu ke splnění všeho, o čem sníte.
Ať Vám to šlape,
Váš Mokráč.
Fotogalerie
MAPA mého putování Mějte trpělivost než se načte. :)
Kommentare